Když se se svou rodinou vydávám na cesty, většinou míříme na jih do Itálie, k našim bezprostředním sousedům nebo zůstáváme v naší, zatím ještě ne zcela probádané, zemi. Tentokrát, především na přání a splnění snu mého muže, jsme se vydali na sever. Bez dětí, bez batohů, jen s malým kufříkem, velkým nadšením a řadou nevyslovených přání…

Na švédský výlet jsme se chystali více než dva roky. Vlivem různých světových, politických i zdravotních situací na něj došlo až letos, v době 50. výročí vlády švédského krále. Což jsme ale, přiznávám, zjistili až na místě, hlavně ze značné míry suvenýrů zhotovených k této významné události.

Ze začátku jsem se na švédské půdě cítila mírně nekomfortně, zvyklá pohybovat se převážně v zemích, kde rozumím nebo mám o jazyce aspoň trochu povědomí. Vše je ale propojené, některá švédská slova podobná angličtině, v jiných jsem zahlédla kousek italštiny nebo název nábytkové řady z Ikea. To si pak člověk hned připadá „jako doma“.

Už druhý den jsem se orientovala v pár základních slovíčkách. Nebylo to ale potřeba. Angličtina tu je na vysoké úrovni. I když občas přejdou z angličtiny plynule do švédštiny, aniž by si toho všimli, stojí to za to.

Každý má své místo na slunci

Podle průvodce jsou Švédi milí, vstřícní, slušní a co mě zaujalo, dodržují fronty.

Těžko to popsat, dokud to nezažijete…

Představte si plné nástupiště v pražském metru, lidé stojí vedle sebe tak, jak přišli, stejně nastupují, nikdo nepředbíhá, netlačí se. Nebojuje o své místo na slunci, protože ví, že ho tam má. Cestující uvnitř si ochotně sesednou, aby vám uvolnili místo, sami dávají tašky ze sedadel na stranu, případně je tam nedávají vůbec. Je v tom vstřícnost, přijetí a je to opravdu milé. Zároveň si ale každý udržuje svůj vlastní prostor.

Bez tlačenic a bojů se vše tak neuvěřitelně zklidní, zpomalí, až máte pocit, že hektický život moderní doby jako by sem prostupoval jen velmi málo. Přitom technologie jsou tu naprosto všude.

„Peníze bych neměnil, stejně používají jenom karty“, reagoval můj muž na dotaz, kolik si sebou vyměníme.
„Všude?“ ptám se pochybovačně.
„Všude.“

Jenže já, matka dvou dětí zvyklá hasit požáry před tím, než vypuknou, jsem samozřejmě nějaké peníze vyměnila. Co kdyby jim všechno spadlo zrovna v době, kdy tam budeme, že jo? 😉

Až když prodejce obrázků na tržišti vytáhl platební terminál se slovy „welcome to Stockholm“ a na dvoustovku v mé ruce reagoval, že stejně nemá „change“, jsem pochopila. Dvoustovku a zbytek švédských peněz si doma můžeme zarámovat. Tady o ně nikdo nestojí.

Má to své výhody. Když vám dojdou drobný u stánku se suvenýry, nestane se vám, že platební karty vezmou až od 100 Kč (ČR), případně od 10 € (Itálie).

Na druhou stranu… Celý pobyt jsem z neznámého důvodu měla slabý internetový signál. Před každým vstupem na metro, tramvaj nebo loď jsem tak musela čekat, než se mi v aplikaci načetla jízdenka. Možná příště, až se sem vrátíme, pouvažuju nad papírovou formou.

Palačinky s hrachovou polévkou

Národním jídlem je tu kromě ryb také chléb s máslem a hrachová polévka podávaná dohromady se sladkými palačinkami. Vyzkoušeno vše a „odtušeno“ ze švédsky psaného menu. Ne v každé restauraci je k dispozici i anglické, zato vám s jídelním lístkem přinesou vizitku s QR kódem, abyste si jej mohli přečíst v angličtině. Pokud vám ovšem funguje internet.

O palačinkách s polévkou jsem věděla dopředu. Když mi je ale naservírovali na stůl, mé nadšení bylo nekonečné. Ne že bych si libovala ve sladko-slaných kombinacích, ale možnost vyzkoušet specialitu přímo na místě, na barové stoličce s výhledem na celou restauraci, bylo pro mě neopakovatelným zážitkem.

Meditace v knihovně

Pokud jde o památky a švédskou architekturu, vše samozřejmě najdete v průvodcích a na internetu. Co je však poměrně opomíjené, přitom rozhodně stojí za návštěvu, je Stockholmská městská knihovna. Překrásná budova je ukázkou klasické švédské architektury, co mě ale nejvíce oslnilo uvnitř, je obrovský kruhový sál zaplněný od země až po strop knihami.

Údajně jsou tu knihy ve více než sto jazycích a pro milovníky knih i neotřelých míst určitě stojí za zhlédnutí. V sálu se nachází několik laviček, kde je možné si číst, kochat se nebo si dopřát meditaci pod knihami. Podél stěn jsou pak dva ochozy, ze kterých je přístup ke knihám na nejvyšších policích a zároveň krásný pohled na celý sál.

A tento sál není jediným v této výjimečné knihovně. Doplňuje jej řada menších i větších, vycházejících jako paprsky slunce z hlavního kruhového. Opravdu překrásné mistrovské dílo.

Na návštěvě u Pipi

 Pokud byste měli chuť ještě na jedno knižní dobrodružství, kousek od knihovny se nachází dům, kde bydlela a tvořila Astrid Lindgrenová – autorka mnoha knih pro děti, z nichž nejznámější je Pipi Dlouhá punčocha, Ronja, dcera loupežníka nebo Děti z Bullerbynu.

Zájemci se mohou zúčastnit organizované prohlídky jejího bytu. Prohlídky jsou však velmi sporadické, dlouho dopředu vyprodané a probíhají převážně ve švédštině. Nám se nepodařilo termín si zarezervovat.

Dům je označený nenápadnou, poškrábanou plaketou s autorčiným jménem, což bylo pro mě celkem zklamáním. Čekala jsem více informací, nějaký zážitek pro turisty nebo aspoň obchod se suvenýry a knihami. Pro mě, jako autorku řady pohádek pro děti, je určitě velkou inspirací.

S láskou…

Možná, snad, určitě… ještě se sem vrátíme, protože je tady toho plno k objevování. Ať už ve švédském vnějším světě, nebo v tom vlastním, vnitřním. 🇸🇪