Autorka 

Slova, věty, pohádky…

proudí skrze mě a zanechávají stopy na mém papíře.

Tam, na úpatí vysoké hory, v údolí před rozkvětem, na rozhraní dne a noci… a ještě na spoustě jiných míst nechávám vzniknout Meditační pohádky.

Před tím

Je konec ledna. Ze sychravě šedého nebe se snášejí bílé vločky sněhu. Klidně si poletují, beze stresu a spěchu. A něco doprovázejí. Vznik života. Mého života.

Jaký asi bude?

Vede mě předškolním obdobím plným pastelek a pohádkových knih. Provází mě základkou a tvoří lásku k psaní a čtení. Projde se mnou střední školou a zaseje semínko vlastních tvůrčích textů. Dovede mě na výšku a částečně odkloní od toho, co mám dělat. A co v té době ještě nevím. Odkloní mě, aby mě po pár letech vrátil zpět.

Zpět na moji cestu.

Plnou písmen, textů a pohádek. Do světa dětí naplněného bezmeznou fantazií, jiskřivými tajemstvími a hebkým sněním. Do světa ovíněného radostí a rezonujícího dětským smíchem. Do světa opravdových zázraků.

Teď

Hraju si se slovy.

S jejich barvami a vůněmi. S emocemi, které vyvolávají. Skládám je tak, jak ke mně přicházejí.

Píšu, tvořím, naslouchám.

Sama sobě, svému nitru a těm, co mi chtějí něco vzkázat.

Potom

Vím, tuším, nebo si jen přeji?
Nechci předbíhat.
Nechci chvátat, ani na sebe tlačit.
Toužím jít a užívat si. To, co je.

Buďte součástí.

Už teď jí jste.

Zuzka