Kniha Meditačních pohádek

Držím ji. Držím ji v ruce, přesněji v obou rukou. Nevím, jak se tam dostala a jaká cesta k ní vedla. Vždyť jsem ještě ani pořádně nezačala!

Dvě a půl pohádky, úvod a mlhavou představu o titulní stránce. To je vše, co mám. Je to málo?

Když ji držím, tak ta mlhavá představa ale není vůbec mlhavá. Naopak. Příjemně mě tíží v dlaních
a hřeje mě. Hřeje svojí opravdovostí.

Má čarokrásné barvy. Na přední straně dominuje zelená a žlutá. Přesněji smaragdově zelená
a zlatožlutá. Vím, co znamenají. Název, který je v mých představách ještě nejistý, nevidím zřetelně. Ale je tam. Uprostřed žluté. Noří se do ní a zvýrazňuje ji zároveň.

Zadní strana je půlená. Jednu část zdobí logo, o jehož podobě ještě nejsem přesvědčená. Druhá přináší poselství meditačních pohádek.

Hladím jednotlivé stránky. Nebo ony hladí mě? Lehkostí, se kterou se otáčejí. Jejich jemný šelest slyším až ve svém srdci. Hladí mě i dráždí zároveň.

Je opravdu taková, jakou jsem si ji vysnila? Taková, jejíž představa ke mně přichází – ve dnech, ve snech, v meditacích.

Bude taková?