O kouzelné víle a maminčině blízkosti

Pojď sem. Ke mně. Posaď se vedle mě. Obejmu tě, pohladím a budu ti vyprávět příběh. A když se ti bude líbit, povím ti ještě jeden.

Začnu tím o kouzelné víle.

Každý večer svůj domov opouští. Pluje po obloze a shlíží ke střechám domů, k pohaslým oknům i temným zahradám. Vznáší se nad krajinou a nechává měsíc, aby jí ukazoval cestu. Cestu k tvému domovu. Nebo k domovu tvého kamaráda.

Cestu k tomu, kdo právě dnes nemůže usnout a touží si místo spánku povídat. O svém dni, svých radostech a trápeních. O všem, co jej tíží a brání mu usnout.

Možná dnes přiletí k tobě a budeš si s ní moci popovídat. Pozveš ji dál? 

Možná ale nemáš potíže se spánkem. Ani se nechceš povídat s kouzelnou vílou.

Třeba si chceš popovídat s někým jiným. A cítit jeho blízkost. Její. Maminčinu.

Pokud s ní právě teď nemůžeš být… Nebo jste spolu často, ale přesto k sobě máte daleko. Komunikace vázne a vzpomínky na hezké chvíle se ztrácejí.

Byly vůbec nějaké?

V maminčině šatně je spousta skříní a šuplíků. A všechny něco skrývají. Oblečení. Šaty. Vzpomínky. Za každými dveřmi skříně a v každé zásuvce je ukryta.

Její náruč. Její blízkost. Ona sama.
Maminka.
Co ukrývají šaty té tvé? 

Pro vaše děti, pro vaše blízké, pro vás jsem vytvořila
2 Meditační pohádky. K poslechu i ke čtení.