Návštěva lékaře, pobyt o samotě nebo v neznámém prostředí, tma. Je řada situací, které mohou vyvolávat ve vašem dítěti strach. Jak se strachem pracovat? Jak jej zmírnit, zmenšit a časem nechat odejít? Jak se s ním skamarádit?

Představte si svět beze strachu, bez obav a jakýchkoli limitů. Je to lákavé, že ano? A představitelné nebo nepředstavitelné?

Strach je přirozený

Mít strach je přirozené. Pro holky i kluky. Pro dospělé ženy i muže. Toto důležité uvědomění nás vede ke zdravému vnímání strachu a následné práci s ním. Strach nezmizí tím, že ho budeme potlačovat, nutit své děti, aby se nebály, zakazovat jim plakat. Strach se dá zvládnout, dá se překonat. Se strachem se dá pracovat. U dětí i dospělých.

Strach je ochráncem

Strach nás do určité míry chrání. Říká nám, do jaké situace se zatím nemáme pouštět nebo do jaké se nemáme pouštět vůbec. Ukazuje nám naše limity, obavy z neznámého a chrání před opakováním situací, do kterých se vaše dítě už jednou dostalo a bálo se v nich.

Strach nás ale chrání i před skutečně nebezpečnými situacemi – vběhnutím pod auto, pádem z výšky apod. Ve zdravé míře je velmi přínosný. V situacích, kdy ale cítíte, že vaše dítě limituje a brání mu ve spokojeném a klidném životě, je jistě dobré podívat se na něj hlouběji a třeba se s ním spřátelit.

Co se v našich dětech odráží?

Pokud se dítě bojí, strach může být přímo jeho – pocházející z jeho přímé zkušenosti nebo ze situace, které bylo součástí. Strach ale může pocházet i od rodičů a na dítě se přenášet.

1. zážitky, zkušenosti dítěte

Dítě třeba vidí, že někdo někomu ubližuje. Může se pak bát, aby se to samé nedělo jemu. Nebo vaše dítě spadlo z kola, napilo se v bazénu nebo se dostalo do jakékoli situace, která v něm vyvolala strach a ten se jej drží až doposud. Strach může také pocházet ze situace, na kterou si vaše dítě už nepamatuje. Přesto jej stále může ovlivňovat a limitovat.

2. zážitky, zkušenosti rodiče

S první kategorií strachů se dá dobře pracovat. Nalézt je, pojmenovat, mluvit o nich… Co když se ale ve vašem dítěti odráží strachy, které jsou vaše?

Půjde-li rodič s dítětem k lékaři úplně vystresovaný z toho, co mu je, těžko bude dítě veselé, bezstarostné a s chutí překonat svůj strach. Ale i v této situaci platí, že mít strach je běžné a rozhodně ne neřešitelné.

O svém strachu je dobré mluvit. I před svým dítětem. Pojmenovat jej, vysvětlit, z čeho máte obavy a najít možnou cestu, jak vše zvládnout lépe. Při promluvě s dítětem o svých obavách volte slova
a detaily úměrně jeho věku.

Se strachy, o kterých víme a jsme ochotné si je přiznat, to je ještě celkem snadné. Náročnější je to s těmi, o kterých nevíme. Sedí hluboko pod úrovní našeho vnímání, ale přesto nás ovlivňují a v propojení s našimi dětmi ovlivňují i je. I toto se však dá řešit.

Nenuťte děti do věcí, kterých se samy bojíte. A neskrývejte před nimi své strachy.

Odráží-li vaše dítě nějaký strach, u kterého nemáte nejmenší tušení, kde by se mohl vzít, zjistěte okolnosti pobytů u kamarádů, prarodičů nebo zkušenosti ze školního vyučování. A pak se podívejte do sebe. Řada strachů pramenících z pocitů nedostatečnosti nás, jako maminek, dokáže vytvořit spoustu strachů i našim dětem.

Práce se strachem u dítěte

Hravá, pohádková forma pomůže při pojmenování i práci se strachem dětem až do 9-10 let. I se staršími potomky můžete ale nalézat ohniska strachu v těle, personifikovat je a nadále s nimi hravou formou pracovat. Postup můžete použít i samy na sebe.

1. Práce s tělem

Vyzvěte své dítě, ale i dospívající dceru nebo syna, ať se položí, zavřou oči a soustředí se na to, jak dýchají. Zaměření se na svůj dech jim pomůže zklidnit se a zároveň zkoncentrovat se na své tělo. Po minutě nebo dvou klidného dýchání se jich zeptejte, kde ve svém těle cítí strach – buď právě teď, jste-li ve strachem nabité situaci, nebo v naladění se na situaci, která v nich strach vyvolává.

Kde je strach nejsilnější? Kde je slabší a kde není cítit vůbec?

Dále jej vyzvěte, aby se na svůj strach podívalo. Jak vypadá? Připomíná mu něco, někoho? Když to půjde, může si jej představit mimo své tělo a lépe prohlédnout.

2. Personifikace strachu

Dítě svůj strach může zformovat do nějaké postavy (pohádkové, vymyšlené, skutečné) a bude-li chtít, může ji pojmenovat. Jak postava vypadá? Jaké pocity u vašeho dítěte vyvolává?

Práci se strachem berte jako hru a hravě se na něj dívejte. Přidejte prvky, které vaše dítě uvolní, pobaví a zaujmou jej tak, aby mělo chuť na jeho proměně dále pracovat. Stále tu ale pro něj buďte, ptejte se jej, jak se cítí a společně pracujte na zlepšení vnímání jeho strachu.

Strach můžete ve své představě poupravit: ostříhat mu vlasy, umýt jej nebo převléci. Nakonec jej prosvětlete paprskem slunečního světla. Jak vypadá teď?

3. Zmenšení strachu

Co je příliš velké, pohyblivé a navíc neznámé, nahání strach i kdejakému dospělému, který je zvyklý se strachy pracovat. Vnímá-li dítě strach jako příliš velký, větší než je ono samo, pokuste se ho v jeho představě zmenšit. Na pomoc si můžete přizvat opět sluneční paprsek nebo paprsek světla od Anděla či jiné bytosti. Pomoci může i maminčino světlo, tedy přímo vaše.

Pokud se vám podaří dostat strach do velikosti vašeho dítěte, je to super. Bude-li menší, je to ještě lepší. Třeba se nakonec oba přesvědčíte, že strach je jen jakýsi malý tvoreček, který se mu vejde do dlaně.

4. Kamarád Strach

Personifikace a zmenšení strachu je dobré pro to, abyste si z něj mohli udělat kamaráda a třeba fungovat společně s ním, bude-li to potřeba.

S kamarádem Strachem, který má možná už své jméno, můžete nadále pracovat podle svého uvážení. Zeptat se jej, proč tu je a co potřebuje. Vzít jej za ruku po cestě k lékaři a pak jej třeba nechat v čekárně. Nechat ho doprovázet vaše dítě na neznámé místo nebo ho uložit ke spánku na vedlejší postel. A třeba jednoho dne kamarád Strach vašemu dítěti vysvětlí, jak to může zvládnout i bez něj.

Hodně štěstí!

Hravá forma práce se strachem funguje na bázi představivosti vašeho dítěte. Nenahrazuje lékařská doporučení ani vyšetření.