Tvůj příběh

Zavři oči a představ si, že jsi v zahradě svého domu. V rohu zahrady, kam skoro nikdy nechodíš, roste jabloň. Vlastně si už ani nepamatuješ, že tam je.

Jednoho dne se jdeš projít a dojdeš až k ní. Je obtěžkaná jablky a ty na jedno z nich dostaneš chuť. Jsou ale zatím nezralá a navíc vysoko. Nedosáhneš na ně.

Jabloň se ti ale zalíbí a ty k ní začneš chodit každý den. V zahradě jsou i jiné ovocné stromy a keře. Dojít k nim, utrhnout si a ochutnat by bylo tak snadné… Ale po nich netoužíš.

Chodíš k jabloni.

Někdy si ji jen prohlížíš, jindy pod ní usedneš, opřeš se o její kmen a zavřeš oči. Odpočíváš. A čekáš.

Napadá tě, jestli bys jí mohla nějak pomoci. Aby její jablka dříve uzrála, aby plodila stejně jako ostatní stromy. Aby byla stejná jako ony.

Ale nevíš jak. Závlahy i slunce má dostatek, roste ve stejné zahradě…

Ale i tak je jiná.

Neděláš tedy nic a čekáš. Chodíš k ní, sleduješ ji, promlouváš s ní.

Jednoho dne si všimneš, že jablka už začínají uzrávat. Každý den jsou červenější a červenější. Ale pořád jsou moc vysoko. Mohla by ses podívat po nějakém žebříku, ale neuděláš to. Tušíš, že jablka ještě nejsou zralá úplně a nechutnala by ti. A tak čekáš dál.

Později, na jedné ze svých mnoha procházek, si všimneš, že větve stromu jsou níž než kdy předtím. Pod tíhou zrajících jablek začaly klesat. Už je máš na dosah, jsou červená…

Jenže co když nejsou ještě dost zralá?

Odejdeš tedy pryč. A několik dní do zahrady nejdeš. Věnuješ se jiným činnostem, jiným procházkám a obdivuješ jiné věci.

Jednoho dne se ti zasteskne a ty se vrátíš. Větve jsou pořád stejně nízko, jablka stejně červená… Ale ty víš, že už uzrála.

Uzrála přesně pro Tebe.

Natáhneš k jednomu ruku a ono ti samo vklouzne do dlaně. Usměješ se. A zároveň nevycházíš z úžasu. Nad tím dokonalým načasováním. Nad tou souhrou a celistvostí.

S chutí se do jablka zakousneš.

Chuť je mnohem intenzívnější, než čekáš. Proniká do celého tvého těla. Proudí v něm a cirkuluje. Pak se dostává ven a celou tě obklopí.

Chceš si ji užít co nejvíce, jen sama pro sebe. Ale nejde to. Šíří se dál a zároveň pořád vychází z Tebe. Máš jí dost pro všechny a rozhodneš se její šíření podpořit.

Příběh může být můj, váš nebo kohokoli z vašich blízkých. Poznáte se v něm?
Pro mě je příběhem a cestou k mým Meditačním pohádkám.

Pro více podobných článků, příběhů a inspirace se zaregistrujte níže nebo sledujte Meditační pohádky na Instagramu.