Ve tvém nitru, ve tvém srdci, zrodila se pohádka… O čem je? Čím si přeje být? Čím si ty přeješ, aby byla?

Zavři oči, zhluboka se nadechni a s výdechem zašeptej: pohádka. Teď se nadechni ještě jednou a s výdechem to zopakuj, teď už nahlas: POHÁDKA.

Rozlil se ti na tváři úsměv? Máš chuť se smát?
Cítíš v sobě tu dětskou nedočkavost, jemnou a hravou, pulsující nadšení a příslib něčeho nového?

Tak to je přesně ono.

Nadšení, překvapení, radost, hravost, dobrodružství… a magická, kouzelná moc je vyvolat patří právě pohádkám.

Kolikrát jste si pustili nebo přečetli pohádku jen tak? Nemyslím s dětmi, ale jen tak – sami pro sebe ve svém dospělém věku?

Pokud vám teď hlavou víří cosi o nedostatku času, nevhodnosti nebo dokonce trapnosti, úplně rozumím. Ale… pojďme na chvíli být dětmi. Pojďme si hrát.

Naše děti nám mohou být jakýmsi štítem, za který se můžeme snadno schovat a být zase dětmi. Jsou naším důvodem i výmluvou, proč si znovu hrát. A jsou naším mostem k opětovnému návratu k pohádkám. Využijme jej. ♥

Co je pohádka?

„Pohádky nevznikly proto, aby děti usnuly, ale aby se dospělí probudili.“  ~  slovenský básník Milan Rúfus

Když jsem hledala definici pohádky, kterou bych použila pro svůj článek, s žádnou jsem se neztotožnila natolik, abych ji chtěla citovat. Žádná totiž neodrážela to, čím jsou Meditační pohádky.

Ale s výše zmíněným výrokem Milana Rúfuse souzním velmi. Odráží v sobě to, co se v pohádkách skrývá – chceme-li to v nich vidět. A přestože jsou Meditační pohádky psány primárně pro děti, skrývá se v nich mnoho i pro dospělé.

V každé definici pohádky je to, co do ní vkládá sám autor.

A proto i naše vlastní definice pohádky nebo představa o pohádce je tím, co do ní vložíme my sami ~ odraz nás, našeho dětství i dětství našich dětí.

Čím je pohádka pro vás?

Pohádka jako literární útvar

V rámci české literatury má pohádka jasně danou definici. I tak ale existuje více variant a každá z nich opět odráží svého autora.

Některé čtenáře klasické pohádky vábí, jiné naopak odrazují.

Tradiční pojetí „dobra a zla“, „bohatství a chudoby“ a vlastností, které je doprovázejí, často nenacházejí porozumění v moderních pojetích výchovy. Význam klasických pohádek je ale mnohem hlubší – psychologický, psychoterapeutický a léčivý.

Pohádky mají léčivý účinek nejen pro naše děti, ale i pro nás jako děti, pro naše Vnitřní dítě.

Vnitřní dítě je tou dětskou částí v nás – tou, která si chce hrát, touží poznávat a bezhlavě se vrhat do dobrodružství, která nás obklopují.

Poselství pohádek

Každý autor do své pohádky vkládá něco jiného: zábavu pro vaše dítě, radost z nového, léčivý přesah, prožitek, možnosti odpočinku i příležitost nahlédnou do svého nitra.

Ale vše, co do ní vkládá, může v konečném důsledku působit ještě trochu jinak:

• ze zábavy pro děti může být láska ke čtení, k pohádkám ale třeba i k psaní,
• z pohádkového prožitku intenzívnější prožívání každého dne,
• z možnosti pohádkově nahlédnout do svého nitra první krůčky k meditaci a sebepoznání.

Takový je i záměr a poselství Meditačních pohádek.

Magická moc

Zavři oči, zhluboka se nadechni a vydechni. Nyní nic neříkej, jen si představ…  pohádku.

Jak vypadá?  Je to změť písmen nebo pohádková kniha? Příběh v televizi nebo maminka vyprávějící tu, kterou jsi nejvíce milovala? Jakou má barvu? Vůni? A jaký tón hlasu ji provází?

Jaká je? Jak se cítíš, když si ji představíš? Jaké myšlenky ti přináší?
 A jaké vzpomínky?

Tou magickou mocí pohádek, živou pohádkovou esencí, jsme my a naše děti.
Jen s námi může žít. ♥