Děkuji, maminko!

Děkuji, maminko,

za Tvoji péči, pohlazení a nekonečnou lásku,
za objetí, kdykoli jsem jej potřebovala,
za Tvoji trpělivost, i když jsem neměla náladu.
Náladu na cokoli.

Děkuji za probdělé noci u mé postýlky
a za zářivé dny v Tvé blízkosti.

Děkuji za čaj k snídani, přesně takový, jaký mám ráda,
za školní svačiny s láskou připravené
i za nedělní oběd, který jsi vařila, místo aby ses se mnou dívala na pohádku.

Děkuji za Tvou laskavost, něhu a čas, který jsi mi věnovala.
Za Tvůj smích i pláč.
Za vyšlapanou cestu i za tu, kterou jsem si musela vyšlapat sama.

Děkuji za Tvou pozornost a vyslechnutí. Za možnost svěřit se, s čímkoli jsem potřebovala.

Děkuji za výlety do přírody i procházky bosky po pláži.

Děkuji za slunce, které v Tvé přítomnosti hřeje více,
za hvězdy, které jsou s Tebou jasnější.
Děkuji za všechny rozmary počasí, které s Tebou mohu zažívat.

Děkuji za zážitky a vzpomínky, které mě doprovázejí kdykoli po nich zatoužím.

Děkuji za čtvero ročních období a tisícero různých prožitků.
Ve dnech, v nocích, za úsvitu i během západu,
na jaře, v létě, na podzim i v zimě.
V pět ráno, nebo o půlnoci.

Pro všechny maminky k nedělnímu svátku.

Psáno v napojení na sebe jako matku a ostatní ženy-matky.