V tichu, lásce, napojení
rodí se pohádka meditační.

Na úpatí vysoké hory, v údolí před rozkvětem, na rozhraní dne a noci… a ještě na spoustě jiných míst nechávám vzniknout meditační pohádky. Vezmou vaše dítě do světa her, fantazie a zázraků. A hravost a zázraky nechají proklouznout skrze pohádkový svět do toho skutečného.

Meditační pohádky vás ale také přimějí vkročit do svého nitra a propojit jej s nitrem vašeho dítěte – ať už „skutečného“ nebo toho „vnitřního“.

Kde se berou?

Meditační pohádky tvořím zcela intuitivně – s konkrétním záměrem, cílem nebo přáním. Někdy ale píšu i jen tak, bez bližšího určení.

Píšu, když mám chuť psát.

Touha po psaní jemně vibruje celým mým tělem a začne probublávat ven, jakmile vezmu tužku do ruky. Někdy je z toho pohádka, jindy část knihy, článek nebo text určený výhradně pro mě.

Skrze automatické psaní slova přicházejí lehce a hravě. A čím více lehkosti a hravosti do toho vložím, tím více se jí vrací zpět. Dodatečné opravy a korekce nejsou téměř potřeba. Každé slovo, věta, emoce i záměr – vše má své pevně dané místo a působí tak, jak působit má.

Skrze psaní vstupuji do pohádkového příběhu, který tvořím. A prožívám jej.

Sama nikdy nevím, jak skončí a pokud se snažím konec „naplánovat“, vždy se stočí jiným směrem, než jsem chtěla. Každé psaní je proto zároveň malým dobrodružstvím.

Psaní je pro mě ale také rituálem, odpočinkem, meditací, čirou radostí a hlubokým vnitřním naplněním. Dostávám se díky němu blíže sama sobě, ale také blíže vám a vašim dětem.

Neplánovat, nevymýšlet, psát!

To je to, čeho se držím, když psaní nejde tak, jak bych si přála. Potom také čerstvý vzduch, meditace nebo pár dní odstupu jsou mým lékem.

Vždy s nadhledem, ale zároveň totálním ponořením, s lehkostí a hravostí přicházejí ta správná slova a já je s láskou zapisuji, s údivem předčítám a s vděčností k vám posílám.

Inspirace

Mé dcery jsou mi nekonečnou inspirací a zároveň průvodci na mé pohádkové cestě. Ukazují mi, kde mám své limity a jak je překonat, směrují mě k pravé podstatě sebe samé a zároveň otevírají dětskou radost, hravost a bezstarostné prožívání.

Skrze svou mladší dceru se dostávám blíže svému Vnitřnímu dítěti, aby pohádky mohly být i léčením pro vaše nitro, pohlazením bolavých míst a dočerpáním lásky, bezpečí a důvěry.

Díky starší dceři aktuálně nabírám nový směr v mém psaní. Kam mě zavede, sama se nechám překvapit.

Děkuji za to. ღ