Píšu. Kolem mě se vznáší jemná třpytivá aura radosti, prožitku a naplnění. Neviditelný paprsek světla sám vede moji ruku. Pocity vystupují z mého nitra a formují se do slov, vět a příběhů. Tužka se lehce dotýká linkovaného papíru a příběhům dává tvar, vůni a konečnou podobu.

Ale není to jen o pohádkách a příbězích, které se tvoří.

Psaní dokáže z našeho nitra vytáhnout naše přání, tužby, radosti i pochyby. Dokáže popsat naše strachy a obavy. A když o nich víme, je už mnohem snazší uzdravit je.

Každé psaní je odrazem svého autora

Texty jsou oknem do toho, jaký autor je, co prožívá a co miluje. Jsou zrcadlem našeho světla i temných stínů. Proto může být psaní lékem na všechna bolavá místa ~ naše vztahy, nenaplněné touhy, opakující se situace, ze kterých se nedaří vystoupit nebo další situace ovlivňující naše smýšlení o sobě…

Můžeme se jednoduše uvolnit ~ zavřít oči, zhluboka se nadechnout a vydechnout, vzít tužku a papír a napsat, popsat, vypsat ze sebe vše, co právě teď potřebujeme. A to, co se objeví před našima očima, snadněji pak pochopíme, uzdravíme a propustíme pryč z našich životů.

I pokud nepatříte k vyloženým milovníkům psaní nebo autorům postujícím své texty veřejně, můžete psát. Jen tak. Pro sebe.

Podělím se s vámi o pár tipů, jak na to:

1. Deník bez deníku

Začněte ve velkém, máte-li chuť.

Pořiďte si sešit, blok, prázdnou knihu… Nemusíte je zrovna pojmenovávat „deníček“, pokud nechcete, ale hezky graficky zpracovaný sešit s kvalitním papírem (to mám ráda já) podpoří vaši kreativitu a radost z psaní. Bude prostě váš.

Není třeba zapisovat do něj denně ani popisovat svůj den od snídaně po uložení se ke spánku. Pište jen to, co chcete psát.

Pište o svých pocitech, niterných touhách i domnělých selháních. Pište o sobě, pro sebe i o tom, co chcete sdělit ostatním. Vaše vlastní intuice a srdce vás povedou.

2. Dopis pro sebe

Lehký dotek tužky po papíře…

Neláká-li vás deník, vezměte si list čistého papíru. Bílý, nebo barevný.
Pište to, co vás napadne.
Pište v 1. nebo 3. osobě.
Popište, co krásného se děje kolem vás, za co jste vděční. Nebo napište dopis sobě, svým vnitřním částem nebo lidem ve vašem životě.

Vyjádřete v něm to, co vyjádřit potřebujete. Nejeden můj dopis začínal slovy: „Mé milované Vnitřní dítě…“. Dopisy, i ty určené jiným lidem, není třeba odesílat. Jsou léčivé samy o sobě. Uvolní ve vás napětí, nepříjemné pocity zformují do slov a z hloubi vynesou na povrch. Rozproudí vaši energii a schopnost sebe-léčení.

Podle povahy dopisu a jak vás vaše srdce vede, si jej můžete schovat, založit a opakovaně číst nebo roztrhat, vyhodit, spálit.

Já dopisy pro své vnitřní části uchovávám a opakovaně si je čtu – ať už pro posílení energie v aktuální situaci, nebo zpětně, kdy opětovně vidím, co jsem prošla a kde jsem teď. Dopisy, které mě mají osvobodit z nějaké situace, většinou s poděkováním spálím.

3. Lístek na nákup

Jen pár slov pro vás. A o vás.

Pokud se vám deník i list papíru zdá jako dlouhé psaní, vezměte si lístek, na který píšete nákup, lepící papírek na poznámky, nebo jiný malý kus papíru.

A napište na něj jednu větu.
Jaká věta to je? Co vám právě teď sděluju? Jaké pocity ve vás napsaná slova vyvolávají?

Volba slov

Psaní patří k jiné formě vyjádření než slovo mluvené. Má však stejnou sílu, účinnost a možnost vyjádřit se i bez přítomnosti posluchače.

V psaní pro sebe nemusíte rozmýšlet nad volbou slov. Nemusíte si na nic hrát, nic předstírat, za nikoho ani před nikým se schovávat. Můžete prostě jen tak psát.

A pokud i tak psát netoužíte, čtěte to, co píší ostatní ~ lidé, kteří vás inspirují a se kterými souzníte na hlubší úrovni. Napíší to za vás. ♥♥