Patronka Meditačních pohádek

Přišla ke mně. S pomocí mé dcery. A přinesla poselství. Mně, Meditačním pohádkám i vám.

Nejdříve si jí nevšimnu. Přestože je v obchodě s dárkovým zbožím zdaleka největší. Prohlížím si s dcerami všelijaké hrnečky, čokoládové bonbóny a figurky andělů. Ty nás fascinují ze všeho nejvíce a každá si jednoho vybíráme.

„Mami, mami, tamhle je ještě jeden,“ ozývá se nejmladší dcerka od pokladny, kde už stojíme ve frontě.

Rozhlížím se po celém obchodě, ale není mi jasné, o čem mluví.

„Tam nahoře,“ ukazuje netrpělivě svým prstíkem.

Podívám se tím směrem. Na nejvyšší polici, těsně pod stropem… Shlíží ke mně dolů. Jasně, klidně, samozřejmě.

Žena – Anděl.

A já úplně stejně vzhlížím k ní. S klidem, samozřejmostí a jasnou myslí.

Je 10. prosince 2020. Den, kdy jsem si objednala nový web a zaregistrovala doménu. Den, kdy jsem své rozhodnutí učinila definitivní. Nechám vzniknout web s Meditačními pohádkami.

Nechám si ji ukázat a prodlužuji to rozhodnutí, které už jsem dávno učinila.

Koupím si ji.

Dcerky jsou nadšené z tak krásného a velkého Anděla a začínají plánovat, kam si jej doma dáme. Já už mám ale rozhodnuto. Není náhoda, že ke mně přišel zrovna tento den. Svěřuji jí proto svou pracovnu, kterou zrovna zařizuji, a věřím, že bude bdít nad mým psaním i nad Meditačními pohádkami.

Doma Anděla vybalím. Zatímco děti se s ním hned spřátelí, na mě padne úzkost. A drží se mě.

Neměla jsem snad Anděla kupovat? Bylo to unáhlené rozhodnutí, kterým jsem si jen něco vsugerovala? Nebo marketingový tah paní prodavačky, která mi tvrdila, že už někdo o jeho koupi uvažoval?

Co mi chceš říci? ptám se Anděla. Ale odpověď nepřichází. Ptám se na názor svých dcer. Jak se jim Anděl líbí a jestli jsme ho měly koupit.

Každá mi odpoví něco jiného. Vím už, na co každá reaguje a na kterou část mého Já je napojena. Dobře, vyčkám tedy, reaguji sama v sobě na jejich odpovědi.

Jdu spát s mírnou nervozitou. A se stejnou se budím. Noc tedy uvolnění nepřinesla a já stále tápu, co s tím.

Vyprovodím děti do školy a školky a vracím se sama k sobě. A ke svému Andělovi.

Sprcha někdy přináší uvolnění, napadá mě, a tak do ní vstupuji. Sprchuji se a… poslouchám, nasávám, přijímám. Přichází pochopení, uvolnění a odpověď na otázku, kterou jsem si už několikrát pokládala. A odpověď na ni neznala. Vstupuje do mě a rozlévá se celým mým tělem. Usmívám se. Nad tou krásou, jednoduchostí a celistvostí.

Meditační pohádky budu psát v ženském rodě.
Promluvím skrze něj k holčičkám, dívkám i ženám.
Žena – Anděl bude nad nimi bdít. Nad pohádkami, nade mnou i nad vámi.
Bude patronkou.