Sedím na terase s pohledem upřeným do dáli a rozmýšlím nad smrští sociálních médií, tištěných médií zaměřených na rodiny s dětmi i konverzacemi z dětských hřišť. Posledních několik let jim vládne jedno společné téma: respektující výchova.

V uplynulé době zahalila naši mysl natolik, že se kolikrát, že se kolikrát vytrácí jasné uvažování a zdravý úsudek o tom, co vše ještě „respektující“ je.

Často se pak stává, že v hojně chválené a opěvované respektující výchově onen respekt chybí.

Když respekt, tak ke všem

Chceme-li respektovat své dítě – jeho názory a potřeby, jeho touhy a sny, špatné nálady i jiná náročná období, je to samozřejmě v pořádku, úžasné a krásné. Neměli bychom ale zapomínat na všechny účastníky onoho respektujícího vztahu. Tedy zejména na sebe.

• Jaký bude náš život, naše mateřství, budeme-li respektovat veškeré potřeby našeho dítěte, ale budeme zapomínat na ty své?
• Jak se budeme cítit, pokud budeme uznávat názory dítěte i všech ostatních, ale ty vlastní v sobě zadusíme dříve, než si je samy naplno uvědomíme?
• Bude pak náš vztah s dítětem skutečně takový, jaký si přejeme?
• A bude naše dítě respektovat nás, pokud se nebudeme respektovat samy?

Další poměrně velkou skupinou, které se dotýká naše respektující výchova, jsou všichni lidé, se kterými se setkáváme – ať už letmo, pravidelně, nebo s nimi trávíme větší díl našeho času.

Ostatní děti, rodiče i celé rodiny, instituce podílející se na výchově a rozvoji našich dětí, lidé, kteří se vydali jinou cestou, než my – mají jiné hodnoty, zkušenosti, sdílí jiné názory – také jim patří náš respekt. Abychom svým dětem mohly předat opravdu ucelený respektující pohled na svět.

Respektující výchova jako chobotnice s mnoha chapadly

Tak ji někdy vnímám – jako chobotnici, do které se vejde vše. Každé chapadlo značí jeden náš domnělý neúspěch, nepředvídatelnou reakci našeho dítěte, dlouhodobé chování, se kterým si nevíme rady… Vše, co děláme a s čím ve skutečnosti nejsme v souladu, je dalším chapadlem. Neúcta k sobě i dítěti dalším…

Vše pokryje ona respektující výchova – chobotnice s mnoha tvářemi a chapadly. Dáváme jí zodpovědnost za svá rozhodnutí, za své postoje a názory, za věci, které se nám ve výchově dějí a které se nám nelíbí, za vztah s naším dítětem, který není takový, jak jsme si ho vysnily.

Seberme chobotnici její sílu a vraťme ji sobě, svému partnerovi, své rodině. Jen pak bude naše výchova šťastná a skutečně respektující.

Přeji nám, všem maminkám, aby se nám to dařilo.