Vlastnosti, emoce, nemoci. Našich dětí. Naše.

Meditační pohádky

Schováváme se za své děti. Za jejich vlastnosti a emoce. Za jejich nemoci. Ukazujeme na ně. Pojmenováváme je. My jsme ale ti, na koho bychom měli ukázat.

Vlastnosti našich dětí jsou naše. Jejich emoce jsou naše. Často nepřijaté, neprojevené. Nedovolené si je projevit.

Jejich nemoci jsou naše. Proudí skrze ně, abychom je lépe viděli. Abychom je už konečně viděli.

Děti jsou úžasnými průvodci našeho sebepoznání. Dokáží se ponořit do hloubky nás samých a vynést na povrch vše, co my nevidíme.

Jsou chvíle, kdy uvědomění přijde okamžitě a s ním i možnost danou věc, situaci nebo návyk vidět. Přijmout jej, nebo vyčistit a poslat dál.

Emoce

Nastávají ale i momenty, kdy ihned nevidíme, o co jde. Dítě řve, nebo se směje. V nevhodnou dobu, na nevhodném místě a nevhodně nahlas. Pláče. Křičí. Vzteká se. Nebo se řehtá.

Kdy jste si vy naposledy poplakali? A kdy se pořádně vyvztekali? Kdy jste se naposledy od srdce zasmáli?

Jsou situace, kdy emoce „nemůžou být projeveny“. Nastavili jsme si to tak. Ve společnosti, i sami v sobě. Často z důvodu výše zmíněné nevhodnosti.

Dítě tuto nevhodnost nevnímá. Projeví se hned. A projeví i to, co je naše – hluboko ukryté a potlačené.

Vytvořte si bezpečné místo, vaše místo, kde můžete vše potlačené projevit. Postupně. Vaše dítě vám bude kompasem i klíčem k vašemu nitru. Může jím být.

Vlastnosti

Dítě je takové, nebo makové. Moc zakřiknuté, příliš arogantní, hrozně líné nebo málo odvážné.

Jak jste na tom vy se zakřiknutostí, arogancí, leností nebo odvahou?

Děti mohou kopírovat to, co vidí u nás. Co se od nás naučili. Stejně dobře ale mohou vytáhnout na povrch to, co je v nás skryté, nepřijaté nebo neprojevené.

Máte pocit, že je vaše dítě líné? Nic se mu nechce a vy přitom „něco děláte od rána do večera“? Zkuste si jednou zalenošit se svým dítětem. Nechte jej, aby vám „lenost“ předvedlo. Prožijte ji s ním, ponořte se do ní a … užijte si ji!

Lenost nemusí být leností. Může být nicneděláním nebo odpočinkem, po kterém vaše tělo už řadu týdnů touží.

Uvědomte si vlastnosti vašich dětí, které vás štvou. U kterých se chytáte za hlavu a nevíte, po kom je můžou mít. Udělejte si z nich přátele, parťáky na sobotní večer a přijměte je za své.

Nemoci

Řada dětských nemocí je nemocemi dospělých.

Samozřejmě pokud dítě už nějakou nemoc má, je potřeba se k ní tak chovat – s přiměřeným odpočinkem, bylinkami, léky nebo návštěvou lékaře. Podle toho, s čím souzníte.

Na druhou stranu může být velmi nápomocné a pro dítě úlevné, podívat se na nemoc také z jiného pohledu.

Kde můžeme hledat?

Často jsou odpovědi v našich vztazích. Nejsilněji naše děti ovlivňuje náš vztah s partnerem a vztah sama k sobě (velmi často se prolínají). Důležitou roli ale mohou hrát i vztahy v širší rodině, mezi přáteli nebo kolegy. Zejména když jde o vztahy „negativní“. Tedy takové, které nám berou radost, energii a pěstují v nás nepříjemné pocity.

Jak můžeme pomoci sobě i dětem?

Vždy když se u mých dětí ukázal nějaký nesoulad, zdravotní projev, zaměřila jsem se na náš vztah s manželem. Co zrovna řešíme? Procházíme nějakým náročnějším nebo nestandardním obdobím? Mám něco, co bych s ním potřebovala probrat, ale stále to odkládám?

Pak si na to sedneme a prostě to probereme. Doporučuji mluvit o svých pocitech a o svém pohledu na danou situaci.

Co na to naši muži?

Vzpomínám na situaci, kdy naší starší dcerce nebylo nejlíp. Nějaké nachlazení, zvýšená teplota, únava… Nic, co by bylo na doktora, ale zároveň ani na účast ve škole. Po pár dnech jsem přišla za svým mužem: „Simonce je tak a tak, myslím, že jsme ještě neprobrali tohle. Můžeme si o tom promluvit?“ Promluvili jsme si. Už druhý den přišla dcerka s tím, že je jí lépe! Můj muž na to: „Náhoda.“

Co jsem tím chtěla říci? I když naši muži mluví o náhodách, případně vůbec neuvažují tímto směrem, vás to vůbec ovlivnit nemusí.

Vnímejte své děti, své vztahy, sebe. A nalezněte v sobě moudrost a sílu vyléčit i to, co se na první pohled zdá nemožné.

Vyzkoušejte a napište mi, jestli jste zaznamenali nějaké souvislosti nebo změny. Budu moc ráda.

 

Zuzana Řebíková
Hraju si se slovy. S jejich barvami a vůněmi. S emocemi, které vyvolávají. Skládám je tak, jak ke mně přicházejí. Mé psaní, tvorba, poselství pro vás >> Více informací o mně si přečtěte tady >>

Články, pohádky, inspirace

do vaší e-mailové schránky

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.